Barokní palác byl postaven v letech 1664–1674 podle návrhu Giovanni Pietra Tencally na místě starší rezidence. V průběhu třicetileté války, zejména během švédské okupace Olomouce v letech 1642–1650, byl palác zdevastován. Současnou podobu s historizujícími úpravami dle projektu Vladimíra Fischera získal v roce 1906 po požáru z roku 1904. Areál arcibiskupského paláce se skládá ze dvou podélných paláců spojených třemi příčnými objekty, společně pak vytváří dvě uzavřená nádvoří. Arcibiskupský palác je sídlem úřadů olomouckého arcibiskupství a oficiálním sídlem arcibiskupství, ale sám arcibiskup v něm již nebydlí.

Palác je spjat s řadou významných historických událostí a návštěv mnoha osobností a státníků (králů, císařů a prezidentů). Dne 2. prosince 1848 zde byl na trůn uveden císař František Josef I. Před bitvou u Slavkova v r. 1805 se zde setkali rakouský císař František I. a ruský car Alexander I. Roku 1850 zde proběhla tajná schůzka zástupců dvou znepřátelených mocností, Rakouska a Pruska. Významnou událostí byla v roce 1947 oslava obnovení Univerzity Palackého za účasti prezidenta Eduarda Beneše. U příležitosti svatořečení sv. Jana Sarkandra palác navštívili v roce 1995 papež Jan Pavel II. a prezident Václav Havel. Jedná se o nejrozsáhlejší rezidenční objekt v historickém jádru Olomouce. Palác je spolu se zahradou národní kulturní památkou a je přístupný návštěvníkům.

V roce 2009 jsme na paláci provedli opravu krovů, kompletní výměnu střešní krytiny, kompletní výměnu klempířských výrobků, opravu věžičky a úpravu hromosvodu. V roce 2016 jsme se do blízkosti paláce vrátili. V těsném sousedství jsme v roce 2016 realizovali střechy komplexu kanovnické rezidence. Také tato barokní palácová architektura s dochovaným jádrem renesančního domu z doby kolem roku 1580 postaveného na původní gotické hradbě je kulturní památkou.