Autorem stavby je významný rakouský architekt Leo Kammel, žák Jana Kotěry. Rodák z Kamenického Šenova, který od roku 1913 působil převážně ve Vídni, je považován za významného představitele kubismu. Na přelomu let 1926–1927 jej představitelé města Krnov vyzvali k předložení návrhu, podle kterého pak stavbu v letech 1927–1928 provedla firma Koch a Kindermann. Objekt s nepravidelným půdorysem je situován na rohu dvou ulic a hlavní polygonální průčelí směřuje k jejich křížení. Přehlédnout nelze tři průčelí s mohutnými trojúhelníkovými atikami.

První české představení se uskutečnilo 12. listopadu 1928, byla jím Smetanova Prodaná nevěsta souboru Národního divadla. Prvním německým představením bylo 15. listopadu dílo rakouského hudebního skladatele Julia Bittnera a libretisty Ernsta Décseye Der unsterbliche Franz. V českém Slezsku bylo vedle městských divadel v Opavě a v Tešíně nejmladším a nejmenším z divadel s německy hrajícím souborem.

Původně se divadlo jmenovalo Lichtspiel und Stadttheater / Městské kino a divadlo v Krnově a tento název byl krátce užíván po druhé světové válce. Po roce 1948 dostala budova název Divadlo Julia Fučíka. Kino bylo po roce 1945 provozováno pod názvem Národní. V sedmdesátých letech došlo k přestavbě hlavního sálu a v letech osmdesátých byl zrušen původní interiér. V roce 1990 se divadlo přejmenovalo zpět na Městské divadlo Krnov. Objekt s prvky českého architektonického kubismu je památkově chráněn.

Při rekonstrukci valbové střechy s nízkou věžičkou, kterou jsme prováděli v roce 2015, byla jako nová krytina Místo eternitu zvolena břidlice. Zároveň došlo k sanaci podkladu a byla provedena i výměna klempířských prvků.