Týnský chrám, oficiálně Kostel Matky Boží před Týnem, se nachází v těsné blízkosti Staroměstského náměstí a patří k nejvýraznějším pražským stavbám. Významně dotváří vzhled pražského panoramatu. Stavba gotického trojlodního kostela z neomítaných kamenných kvádrů probíhala od poloviny 14. století do prvních desetiletí 16. století na místě původního románského kostela, ve kterém působil jeden z prvních reformních kazatelů Konrád Waldhauser. Architekturu chrámu ovlivnili mistři z obou pražských katedrálních hutí, v první fázi Matyáš z Arrasu a následně Petr Parléř. Novostavba začala svému účelu sloužit v roce 1380. Týnský kostel, jehož věže dosahují výšky 80 m, byl situován nedaleko nového hlavního sídla Královského dvora (v místě dnešního Obecního domu), mohl jej tedy osobně navštěvovat i král.

Za husitských dob se stal jedním z předních kostelů strany podobojí. Po Bílé hoře v roce 1621 připadl kostel opět katolické straně. Dobu (1419–1621), kdy byl chrám kostelem strany podobojí připomíná pozlacený zlatý kalich na průčelí. Původní kalich byl ze štítu snesen v noci 17. ledna 1623, současně byla odstraněna i kamenná socha krále Jiřího z Poděbrad. Štít je nyní ozdoben barokním reliéfem Madony s Jezulátkem. K některým z mnoha zajímavostí chrámu patří, na přání jeho samotného, pohřbené srdce Jiřího z Poděbrad nebo náhrobní kámen Tychona de Brahe. Tento vrcholně gotický chrám je národní kulturní památkou.

V letech 2016–2018 naše společnost prováděla generální opravy krovu a střechy hlavní lodi tohoto pražského chrámu. Na střechu byla do malty kladena krytina malý prejz, prováděny byly tesařské výměny poškozených částí krovu, truhlářská výroba nových vikýřů, repase historického zdvihacího zařízení v půdním prostoru a repase klempířských konstrukcí. Vzhledem k poloze této historické stavby a stísněným podmínkám v úzkých uličkách kolem chrámu bylo velmi obtížné zprovoznit zařízení staveniště. (Průběh rekonstrukce si lze prohlédnout  zde.)